Nauč mě mluvit – knížka, která u nás měla a má hned několik důležitých úloh – byla u toho, když se malý učil mluvit, i předtím, když jen se zájem ukazoval na jmenované obrázky. Byla u toho, když už mluvit uměl a opakovali jsme si u ní básničky a říkanky a teď patří k těm, které si malý bere a sám si je čte.
Malý knihu dostal od praprarodičů okolo druhých narozenin, když se mu do řeči moc nechtělo. Mluvit se mu moc nechtělo ani s knihou, ale strašně rád ukazoval na obrázcích to, co jsem pojmenovala já. Později se přece jenom začal pomalu chytat a nějaké slovíčko z něj občas vypadlo. Samotných slov se v ní podle popisu najde více než 500, ale upřímně? Nepočítali jsem to. 😉
Kniha sloužila ale i k jinému účelu – malý si ji rád bral, kdy mu chyběl jen ždibeček k tomu, aby se naučil číst. Jakmile mu vše zacvaklo na ta správná místa, četl si v ní celá slova u jednotlivých písmen. To ostatně platí dodnes a čte si sám i tu druhou polovinu knihy. 🙂
Kniha Nauč mě mluvit:
- je formátu o něco menšího než A4;
- má 72 standardních měkkých stránek;
- prvních 27 stran zaujímají obrázky podle abecedy,
- dalších 5 ukazuje oblečení, popis lidského těla, základní barvy, tvary a čísla;
- druhá polovina obsahuje klasická říkadla a veršované pohádky.
Hodnocení
Knížku vydalo v roce 2001 vydavatelství dětských knih Axióma. Ilustroval ji Antonín Šplíchal a některé texty napsal Luboš Huml.
Kníha u nejmenších dětí rozšíří slovní zásobu, případně je i rozmluví, ty větší seznámí s písmenky a třeba jim také pomůže na cestě za čtením. Ilustrace jsou poměrně zdařilé a hlavně věrné. Za sebe ji mohu s klidným svědomím doporučit, zejména ta část s obrázky podle abecedy je opravdu přínosná.
Která kniha pomohla vašim dětem se rozmluvit?
Kterou si jako první rády četly samy?
Máme doma šikovného kluka školního věku, který mě hned v prvních měsících přiměl vydat se na dráhu kontaktního rodiče. Díky němu jsem se začala zajímat o nošení, bezplenkovku, BLW (příkrmy do ruky), BF obuv a v neposlední řadě o alternativní vzdělávání. Nejvíc souzním s metodami Marie Montessori, v jejíž pedagogice hledám inspiraci nejčastěji. Více o mně se dozvíte 
Rozmluvit mou dceru nepomohla kniha, ale školka v přírodě.
Byly jí čerstvě 3 roky, nemluvila a s ředitelkou školky jsme řešily odbornou pomoc.
Ale předtím byl odjezd na školku v přírodě.
Když vystoupila z autobusu, plynně mluvila v souvětích. Stála jsem perplex a zmohla se jen na pláč.
Mou dceru k výkonu stimuloval kolektiv. 🙂
Pamatuji si, jak jsi o tom psala. Někdy stačí fakt málo. 🙂