Jízdenky, prosím! (Ticket to ride), a to nejen verze Evropa, to je hra, která si mě získala na první hraní. Nemusíte být žádný velký železniční nadšenec, aby vás ta hra chytla, zvládají ji i jinak zarytí odpůrci tohoto druhu přepravy. 😉 Pravidel není přehnaně mnoho, přesto může být každá hra úplně jiná. Jednou se vám bude dařit, podruhé na stejném způsobu hry pohoříte. Jo a zvládají to i šestileté děti, takže zábava na dlouhé zimní večery zajištěna pro celou rodinu.
O čem je hra Jízdenky, prosím! (Ticket to ride)
Asi by se slušelo nejprve hrubě popsat, o co v této rodinné deskovce vlastně jde. Je to jednoduché, na mapě Evropy máte spojit železniční uzly a obsadit tak železniční trať, na níž máte jízdenku. A ještě lépe jich obsadit více a vytvořit tak celou železniční síť.
Do vašeho úsilí vám ale budou samozřejmě házet vidle protihráči, kteří se budou snažit o totéž, jen málokterá města se dají propojit více než jednou tratí. Kdo ji ukořistí, toho bude, ostatní budou muset oklikou jinudy.
Nechybí ani prvek náhody, tratě mají různé barvy a když vám nechodí ty správné karty, nemusí jít všechno podle plánu.
Na druhou stranu tu ale máte ještě v záloze trumfy jako je nejdelší trať, za niž dostáváte body navíc, a v krajní nouzi můžete na soupeřově trati parazitovat pomocí nádraží.
Všechno si to samozřejmě popíšeme podrobněji.
Herní plán v podobě mapy
Podobně jako ve hře Kamionem po Evropě představuje herní plán mapu Evropy, tím ale podobnost končí, tady se navíc jedná o mapu Evropy odpovídají plus mínus konci 19. století. Ale když už jsme u toho, velmi by se líbila verze jen s českou nebo českou a slovenskou mapou (jako existuje i Kamionem po Českou a Slovensku), to zas jo. 🙂 Drobnou výtku ovšem mám k nepřeloženým názvům měst. U české verze hry bych čekala, že budou použita česká exonyma.
Kromě herního plánu hru tvoří 240 plastových vagónů o pěti barvách (černé, červené, modré, žluté, zelené), 110 karet vagónů, 30 železničních tras (jízdenek) a pět dřevěných bodovacích žetonů. Samozřejmě nechybějí pravidla a karta s bodováním.
Roli hraje štěstí i taktika
Na začátku dostane každý hráč trasy, které musí obsadit. Mohou to být města, mezi nimiž stačí vybudovat dva úseky železnice, ale také to může být cesta přes půl Evropy (tzv. dlouhá trasa). Už tady začíná čas na taktizování, protože si je nemusíte nechat všechny. Každá karta trasy také uvádí, kolik bodů za její spojení získáte. Pokud ji nedokončíte, o body naopak přijdete. Vyplatí se tedy nechat si ty, které se částečně překrývají.
Prvek náhody v této hře tvoří karty vagónů. Na začátku nějaké dostanete, poté už si je taháte z balíčku. Může se klidně stát, že vám vůbec nebudou chodit ty potřebné, kdežto protihráčům ano. Novou trať totiž svými vagónky můžete obsadit jen v případě, že máte nasbíraný počet karet s vagónky dané barvy, například na propojení Varšavy a Wilna potřebujete tři červené.
Oficiální parametry:
- Výrobce: Days of Wonder / ADC Blackfire
- Rok vydání: 2004 / 2005
- Počet hráčů: 2 – 5
- Doporučený věk: 8+ / zvládnou to i děti 6+
- Délka hry: 30 min. / spíš 60 min.
- Typ: desková, rodinná
No a potom tu máme ještě tunely, zesílené trasy, na jejichž postavení můžete v případě velké smůly potřebovat až o tři karty dané barvy více. V přímořských oblastech nechybějí ani trajekty, tedy trasy, na něž potřebujete pro změnu mašinky, které jinak fungují jako náhrada za libovolnou barvu.
Jak hra postupuje, herní plán se začne plnit propojenými městy. Jak už jsem zmínila výše, dá se i tady taktizovat, protože můžete odhadnout, kam míří soupeři a zamezit jim v tom zabráním určitého (nejkratšího možného) úseku. Pokud vám soupeř zabral trasu a nemáte jinou možnost, můžete se uchýlit k použití figurky nádraží, čímž trať zaberete bez nutnosti na ni stavět své vagónky. Nádraží máte k dispozici celkem tři, jejich použitím však přicházíte o body do konečného hodnocení.
Co se průběhu týče, hra je velmi svižná. Ve svém tahu totiž můžete udělat jen jednu z těchto tří věcí: stavění trasy, lízání karet vagónků a lízaní karet dalších tras. Než se vzpamatujete, je dohráno. Jakmile jednomu z hráčů zbývají dva vagónky nebo méně, proběhne poslední kolo. A pak už následuje jen počítání bodů.
Celkové hodnocení
Pojďme si shrnout klady a zápory hry Jízdenky, prosím! Evropa.
Klady
- Hezké provedení – hra jednoduše na stole hezky vypadá.
- Jednoduchá jasná pravidla – během dvou tří her není co řešit.
- Spád – pořád se něco děje, kola jednotlivých hráčů jsou zpravidla rychlá, pěkně to odsejpá.
- Délka hry – většinou se hraje okolo hodiny, tedy ani dlouho, ani krátce.
- Čím více hráčů hraje, tím je varianta Evropa zábavnější, protože méně hrozí, že si bude každý hrát na svém písečku.
Zápory
- Cena – vyšší cena může od nákupu odradit., hra patří k těm, kde platíte i značku.
- Chce to víc hráčů než dva – ve dvou sice hrát můžete (ocení to hlavně děti), ale není to taková legrace.
Na druhou stranu ale u malých děti méně hráčů představuje naopak výhodu, protože se budou lépe orientovat a možná i méně rozčilovat. - Na herním plánu chybí česká exonyma – město København by tam vážně mohlo být uvedeno jako Kodaň, o dalších ani nemluvě.
Jízdenky, prosím! – Evropa, Asie, Amerika, Junior,…
Na závěr si ještě povíme něco různých variantách hry Jízdenky, prosím!, které jsou na trhu. První vydanou verzí hry byla mapa Severní Ameriky. S touto verzí jsem se také seznámila jako první. Když jsem zjistila, že existuje i verze s mapou Evropy, sáhla jsem automaticky po ní, přece jenom je mi tento kontinent bližší. 🙂 Teprve během první hry Evropy jsem zjistila, že se tyto varianty od sebe v pár prvcích liší.
Severní Amerika (původní verze) je jednodušší než Evropa
Co je v Evropě navíc oproti Severní Americe? Jsou to trajekty, tunely a nádraží. Na trajekty potřebujete lokomotivy, na tunely větší počet karet vagónků stejné barvy a nádraží využijete, když je vaše zamýšlená trasa už obsazená. Za mě to jsou prvky, bez nichž už si hru neumím představit a děti (i šestiletý syn) to zvládají bez problémů. Menším dětem ale může jednodušší Severní Amerika sedět více.
Vyplatí se Junior?
Obecně nemám ráda juniorské varianty her. Přijde mi, že i malé děti zvládnou běžné verze, třeba s mírně zjednodušenými pravidly. Junior Jízdenek je barevnější, trasy jsou jednodušší, ale to je asi tak vše. Prostě z toho mám pocit, že to z člověka vytáhne peníze a on za půl roku zjistí, že stejně potřebuje tu normální verzi. 😉 Ale každý to můžeme mít jinak, třeba Zrzka na Juniora napsala moc pěknou recenzi, mrkněte na její článek Hrajeme / Jízdenky, prosím! Junior.
Asie a další rozšíření
Kromě zmíněných variant existuje ještě rozšíření Asie, které mj. přináší možnost hrát v týmech. Drobné obměny se dočkáte i v rozšíření Japonsko a Itálie. Trochu jiná je varianta Londýn, kde stavíte autobusovou, nikoli železniční síť, New York, kde propojujete město taxislužbou (pokud se mýlím, prosím, opravte mě) a San Francisco, kde zase stavíte místní lanovku.
Vyšla také varianta pro jednoho v podobě hlavolamu – Výhybka a varianta pro menší děti Vlak duchů, což je zjednodušená verze na fiktivní mapě. Ani jedno z těchto rozšíření jsem ovšem neměla příležitost hrát, takže ohledně kvalit nemohu sloužit.
Máme doma šikovného kluka školního věku, který mě hned v prvních měsících přiměl vydat se na dráhu kontaktního rodiče. Díky němu jsem se začala zajímat o nošení, bezplenkovku, BLW (příkrmy do ruky), BF obuv a v neposlední řadě o alternativní vzdělávání. Nejvíc souzním s metodami Marie Montessori, v jejíž pedagogice hledám inspiraci nejčastěji. Více o mně se dozvíte 
